Osada stojící blízko Ledec dříve známá jako Bílý Újezd (tento název si místo získalo kvůli opukovému podlaží). Dříve zde stával pouze poplužní dvůr, především pro potřeby smečenských Martiniců, mlýn a menší tvrz.
Roku 1475 již tvrz vlastní starý německý rod ze Saska, a to páni z Donína, v jejichž vlastnictví zůstala až do roku 1611. Bedřich z Donína, původní majitel, vedl rozmařilý život, který mu vysloužil spoustu dluhů, proto musel většinu majetku rozprodat. Od té doby byla tvrz neudržována.
Když Martinicové koupili Ledce, získali k nim i již připojenou osadu Bílý Újezd. Roku 1789 Jaroslav Bořita z Martinic nechal Bílý Újezd přejmenovat na Šternberk podle své manželky Marie Eusebie, která pocházela z rodu Šternberků.
Roku 1801 po přezkoumání místních pramenů odborníky tu nechali Martinicové vybudovat lázně. Lázně Šternberk s výstavnou kolonádou se brzy staly oblíbeným místem mimo jiné i spousty Pražanů.
Zdejší ústav léčil chudokrevné a pacienty trpící křivicí čí slabými nervy. Léčilo se zde několik známých osobností. Za zmínku stojí Josef Jungmann, František Palacký, Miroslav Tyrš, Eliška Krásnohorská či Karel Havlíček Borovský, který si tu léčil tuberkulόzu. Léčebné kúry nebyly jediným článkem místního pobytu. Pacienti se koupali v místní železité vodě, pili čerstvé mléko a čokoládu, jak v dopisech popisovali nadšení pacienti. Rovněž procházky po přilehlém areálu byly na denním pořádku. Lázeňský areál však nesloužil jen pacientům, brzy se pro svůj jedinečný charakter stal významným výletním místem. Dnes je tato oblast součástí přírodního parku Džbán. Dnes je tato oblast součástí přírodního parku Džbán.
Začátkem 20. století přestal být o lázně takový zájem, pacienti ubývali, a nakonec byly lázně před začátkem první světové války zrušeny.
Od té doby začínal celý lázeňský areál chátrat. Naštěstí se roku 1928 stal celý areál Vychovatelnou pro mravně vadnou mládež. Po druhé světové válce tu nějaký čas sídlil domov důchodců. Později zde byl ústav sociální péče. Od 5. října 1955 tři vily fungují jako dětský domov.