Jak podzimní Šternberk přilákal známého fotografa, kudy vedly jeho kroky a co se mu zde povedlo zachytit?
V rámci focení kalendáře na rok 2020 pro město Slaný jsem měl zvěčnit i jeho okolí. Protože jsem poměrně zdaleka (Česká Lípa), tak focení regionu, který téměř neznám a navíc všechny jeho roční období, to je vždy výzva – časová i fyzická. Výzvy já ale rád!
Fotografováním pro města apod. se již nějaký pátek úspěšně živím a jsem možná v ČR jediný profesionální fotograf bez auta. Krom toho jsem ve městech mnohdy přespával na divoko v různých zakoutích, takže byste si mne lehce spletli s bezdomovcem. Ovšem ti netahají fotografický vercajk, který jsem měl vždy v nohách spacáku. K cestování tak nejraději používám kombinaci kolo/pěšky/vlak.
Můj počáteční, zatím pouze povrchní dojem z okolí Slaného byl poněkud rozpačitý: krajina je tu především zemědělská, bez nějakých výraznějších dominant. Takový pravý opak od kopcovitého, rozmanitého Českolipska, kde neustále něco výrazného upoutává zrak. Dalším mínusem je velmi hustá silniční síť. Inu blízkost Prahy a těsné sousedství Kladna má nejen výhody, ale také stinné stránky. Problém je rovněž sehnat cenově rozumné ubytování, vše krom drahých hotelů je dlouhodobě naplněno pracovníky/dělníky všelijakých firem, kteří dojíždějí zejména do Prahy. Ale to je vlastnost všech měst okolo naší neustále se rozrůstající metropole.
Turisticky značených cest, natož cyklotras, je v okolí Slaného bohužel opravdu poskrovnu. Cyklostezky zde až na jednu krátkou výjimku neexistují a hradů, zřícenin či rozhleden je tu také jako šafránu. Severní cestu po zelené tu navíc komplikuje stavba obchvatu, který ale bude pro místní určitě dlouho vytouženým vysvobozením.
Z mých slov by se mohlo zdát, že Slánsko nestojí za návštěvu. Ale během cest jsem postupně přicházel na to, že krása se zde tak trochu schovává, nestaví se hned na odiv, o to ale více překvapí a potěší. Dokonce se mi po mnoha místech, ač žiji v jedné z nejkrásnějších oblastí v ČR, s odstupem času dost stýská.
Bylo podzimně mlhavé, velmi časné ráno. Vyrazil jsem na kole ze Slaného po zeleně značené cestě směr bývalé Lázně Šternberk. Na netu jsem viděl asi dvě fotky, které naznačovaly, že by mohlo jít o pěkné, fotogenické místo. Dorazil jsem zrovna do Přelíce, když začalo svítat a mlha se rozzářila narůžovělým světlem, které postupně zlátlo. Stojí zde velmi pěkný kostel s krásnou dřevěnou zvonicí. Právě Slánsko se pyšní údajně jejich největším výskytem v ČR a už jen naučná stezka věnovaná těmto zajímavým kulturním památkám stojí za to.
Po krátkém fotografování jsem spokojeně pokračoval dál po zelené, kdy asfaltku téměř bez aut vystřídala pěkná polní cesta lemovaná stromy a barevnými keři. Věděl jsem, že budu míjet bývalou úzkorozchodnou železniční trať. Tu i pěkný Šternberský potok jsem si samozřejmě rovněž vyfotil a pokračoval dál.
Za chvilinku se už kochám Šternberským rybníkem, u kterého stojí Zámeček a to vše je působivě lemováno starými stromy.
Po hrázi se dostávám k jedinému pitnému prameni zvanému Prokšův.
Spolu s přilehlou tůní jde o velmi fotogenické místo. S vděčností vyměňuji měkkou městskou vodu, která mi nechutná, za tuto výbornou pramenitou. Zde zažívám i drobnou, lehce úsměvnou příhodu, kdy mne na hrázi zastavuje postarší pán, tváří se tajuplně a chce mi něco ukázat. Protože nikam nepospíchám a pán vypadá neškodně, zvědav k němu přistupuji, načež vytahuje ozdobnou krabičku, kterou otevírá. Z ní na mne vykoukly erotické obrázky nahotinek, které mi začíná barvitě popisovat. Poděkuji, že to je jistě také krásné, ale že mne v tuto chvíli zajímají spíše okolní přírodní krásy a navíc ani nejsem fotograf tohoto žánru. Raději nasedám na kolo a vydávám se pěknou alejí do parčíku s několika pěknými lázeňskými altánky. Z nich vytékají další dva prameny, které ale nejsou v současnosti pitné.
Nad parčíkem se tyčí bývalé, i v současnosti dobře udržované, honosné lázeňské budovy s mnoha zajímavými detaily a pamětní deskou Karla Havlíčka Borovského. Ten na zdejší léčbu vzpomíná velmi rád, jak se dozvíte spolu se zajímavým povídáním o jeho pohnutém osudu na protější infotabuli.
Zajímavé čtení je tu i o lázních jako takových, nejen díky blízkosti Prahy byly velmi oblíbené a léčily se zde další slavné osobnosti jako např. Josef Jungmann, František Palacký, Eliška Krásnohorská, Josef Dobrovský, Miroslav Tyrš aj.
Celé lázně jsou tak trochu schované v lesnatém okolí Šternberského potoka, panuje tu krásný klid, navíc jsem měl štěstí na okouzlující babí léto. Co více si přát! Toto místo má ještě svou duši a velmi rád na něj vzpomínám i prostřednictvím fotografií, které jsem tu udělal. Snad trochu potěší i Vás.
