Na veřejná zasedání zastupitelstva chodí zpravidla málo občanů, ale i přespolních. A tak jen málo lidí může slyšet a být při tom, kdy a co se projednává a schvaluje. Stejně tak se přítomný nezúčastní diskuze a nemá potuchy o tom, jaká je tamní atmosféra, nemůže si o všem udělat vlastní obrázek.
Pokud si někdo, kdo se účastnit nemohl, chce přečíst zápisy o tom, co se projednávalo, může si zápisy vyžádat a přečíst. To je právo každého občana. Je předpokladem, že zápis bude informovat o tom, co se na zasedání odhlasovalo, kdo vznesl jaký dotaz, co mu bylo odpovězeno, nebo jaká byla témata diskuze. Zápisy z každého zasedání vytváří pověřená osoba, zápis je následně schválen.
To je vše zřejmé, nicméně na posledním zasedání zastupitelstva bylo možné být svědkem události, která vnukla otazník nejednomu přítomnému. A sice, co je nakonec v zápisech, které se z každého veřejného zasedání pořizují, pravda?
Paní Stádníková byla osobou, která chtěla slyšet, co se skutečně zaznamenalo, že na minulém zasedání řekla. Chtěla vědět, proč bylo v zápise napsáno, že říká, že pan dr. Šíma rozšiřuje fámy, když nic takového ani podobného netvrdila.
Místostarostka Kmohanová se ujala slova: „Ne, to v zápise určitě není.“ A šla pro zápisy. Když přinesla zápis, který paní Stáníková zmínila, začala předčítat: „…paní Stádníková sdělila pomluvu, že pan dr. Šíma rozšiřuje po obci, že Burantovi chtějí udělat z bývalé školy byty.“ A dodala, že to je zapsané v zápise. Nastalo hrobové ticho, kdy si přítomní začali uvědomovat to, co jaksi nesedí s jejím původním výrokem. Pokračovala paní Stádníková, která dále trvala na svém, že nic takového neřekla a znovu zopakovala, že se na minulém zasedání tázala: „co je na tom pravdy, že…“ místo toho, že pan doktor šíří fámy. Do následujícího ještě delšího ticha znovu vstoupila paní Kmohanová s tím, že je zápis podepsaný, schválený, čímž se v rychlosti chopil slova pan starosta Krček a pokračovalo se k dalšímu bodu jednání zastupitelstva.
Při detailním čtení jistých zápisů (často pro budoucnost obce klíčových) z jednání může ten, co na daném zasedání přítomný byl, narazit na mnoho podobných otazníků. Je možné se dočíst například názory jen jedné strany a argumenty protistrany v zápise chybí. Zda je to záměr nebo náhoda, s jistotou tvrdit nelze, ale v četnosti podobných případů se věc jeví poměrně záhadnou.
Zápisy obecně nepřinášejí příliš nestrannosti, naopak často působí dost jednoznačně a tak, že si člověk, který se zasedání nezúčastnil, udělá mylný úsudek. Možné ohýbání pravdy koneckonců naznačila i paní Stádníková.
Například je ze zápisů patrné, že pokud někdo vznese dotaz v diskuzi, je zapsáno, že vznesl dotaz, ale chybí, jaká na něj byla reakce. Výjimkou není ani pojem veřejnost, kdy je jím označen jeden člověk (1 Ledečák tedy může zastupovat všech 470 občanů obce? Jeden za všechny, všichni za jednoho?). Takže pokud je v zápise uvedeno, že si občané obce něco myslí, je tím myšlen jeden občan a jeho názor. A jindy zas poměrně důležité a nestandardní věci v chodu obce, jako je petice, jsou označovány jako „petice“, bez jejího plného znění nebo informaci, čeho se týkala. Podobně se nedá vysvětlit, proč, když je zmínka o zdejším muzeu, se dává muzeum do uvozovek („muzeum“).
Doporučení by tedy mohlo být, pokud Ledečák chce vědět, co se skutečně projednávalo, aby se zasedání fyzicky účastnil. Přeci jen, co člověk, to názor a lepší je, když si o dané situaci každý udělá vlastní úsudek.