Obraz našeho domova určují cesty. Chodíme po nich, setkáváme se se sousedy, sázíme podél stromy a stavíme obydlí. Na jejich průsečíku vznikla naše náves. Co se stane, když cesty zmizí?
Česká venkovská krajina je jedním z dílků identity národa. V Ledcích je tomu rovněž tak. A ani Ledce ale nevynechal ve svých plánech socialistický duch. Kolektivizace se v naší krajině podepsala rozoráním mezí, scelováním půdních bloků do velkých lánů, a její rukopis je v ledeckém případě patrný dodnes, stejně jako na zbytku území republiky. Malá políčka, remízy a cesty se rozpustily v lány, které bez přerušení vedou od asfaltky k asfaltce. A nemalá část zemědělských podniků se chová ještě dnes k pronajaté půdě způsobem, který jen urychluje katastrofický proces.
Původní cesty bychom dnes hledali jen stěží, zanikly v nenávratnu a boží muka podél nich rozestavěná, byla v případě Ledec přesunuta na nová místa. Síť původních tras, po které se Ledečáci dostávali domů od pradávna, tak zaznamenala velký úbytek a do dneška se nám z ní zachovalo zhruba 20 %.
Rozdíl v hospodaření ukazuje i letecký snímek. Na prvním z 50. let je znát mozaiku drobných políček. Druhý snímek je ze současnosti s velkými spojenými lány. Právě méně různorodá krajina přitom hůř zadržuje vodu.
Průměrné české pole je nyní stokrát větší než v roce 1948 a neprůchodnost krajiny je téma, které nejvýrazněji změnilo naše okolí. Největší překážkou tak nejsou ploty, ale orná půda.
Neprostupnost velkých půdních bloků, nepropustnost asfaltových silnic, nízká rozmanitost sadby, malé procento v zastoupení roztroušené zeleně (remízy, stromořadí, solitéry atd.) – to jsou problémy, se kterými se naše krajina potýká díky člověku. Důsledky těchto citlivých kroků pociťujeme více než kdy předtím. Velká pole neumějí zadržet vodu – chybí kořeny stromů, a tak dochází ke smyvu orné půdy (erozi), čímž je pole ochuzováno a Ledce jsou zanášeny bahnem. Tak vyvstávají problémy s menší úrodností půdy, do které jsou zemědělci nuceni aplikovat prvky pro její posílení. S úbytkem pestrosti dochází k úbytku živočišných druhů, nenacházejí útočiště, jejich prostředí, které potřebují k životu, zmizelo.
A nejen to, zadržování vody v krajině je nyní i laickou veřejnosti velmi často skloňované téma. Voda ve studních ubývá, koryta potoků vysychají (Muclavský a Drnecký potok) a prameny ve Šternberku (zejm. Masarykův a Prokšův) nejsou už tak vydatné jako dřív.
Udržet vodu v krajině se snaží již v mnoha obcích a městech, a to pomocí například nových stromořadí i tůní. Jelikož ale společnost zaspala a suchu nevěnovala dostatek pozornosti v raném začátku, je třeba počítat s větší údržbou, a tedy i větší nákladovostí (zejména zaléváním) zeleně v místech, kde voda není ničím zachycována.
Jaká jsou možná řešení?
Předně se začít zajímat a pečovat i o prostředí, které je za našimi ploty. Jelikož přehlížením a spoléháním na to, že se postará někdo za nás, si akorát zaděláváme na pěkný malér.
Mnohé cesty se do dnešní doby zachovaly v podobě papírové – v katastrálních mapách mají své majitele, byť na nich roste obilí nebo řepka. Stačí „jen“, aby vypověděli smlouvu tomu, kdo na ní hospodař a pozemku vrátili zpět jeho původní podobu a účel. Slůvko „jen“ je v uvozovkách proto, že ve většině případů jsou smlouvy uzavírány na určitou dobu. Pokud je tedy smlouva na dobu 10 let, po poslání výpovědi nezbývá nic jiného čekat.
Touto cestou mohou jít přímo jednotliví vlastníci.
Efektivnější cestou může jít obec, pokud se rozhodne pro (komplexní) pozemkové úpravy. Ty v sobě zahrnují mnoho užitečných nástrojů, jak podpořit rozmanitost krajiny – rozdělí pozemky na menší, navrhnou cesty a remízy (často vycházejí právě z historický map), navrhnou vodní díla.
Občas je možné slyšet fámy, kdy se vlastníci půdy bojí, že přijdou o to, co mají. Jednoduše – nepřijdou. Dochází k racionální dělbě pozemků, návrh se snaží o zjednodušení polí, která jsou v současné době o velkých výměrách a složitých tvarech – z velkého mnohoúhelníků udělá několik malých obdélníků, které budou napojeny na novou cestu, podél které se může vysázet například stromořadí. A za výměru stromořadí se nabídne majiteli původního pozemku nová výměra. Proces je to spravedlivý (jinak to ani udělat nejde) a se vším musí vlastníci souhlasit. Proces je to proto na delší dobu, jelikož než se všichni vyjádří, tak to trvá.
A v čem je háček a proč se ještě nezačalo v Ledcích? K odmávnutí je potřeba souhlasu vlastníků nadpoloviční většiny výměry Ledec.
V mnoha obcích jsou již tato opatření hotová, v některých v běhu. Ledce se snad již brzy dočkají.